Komentáře

Základní trable a tvrdý chleba zvukařů

převzato z webu frontman.cz

Zvukař, ten tvrdej chleba má. Málokdo si totiž uvědomuje, jak těžkou práci mají zodpovědní zvukaři s volnomyšlenkářskými hudebníky. A co vy, hudebníci, poznáváte se v některém z bodů? Připravili jsme pro vás přehled největších trablů, které jsou zvukaři nuceni při své práci s muzikanty zažívat.

Vytavené kytary

Každý, kdo se pohybuje v hudebním světě, zná alespoň jednoho kytaristu, který si tu hlavu ne a ne ztlumit. Na kolenou ho zvukař může prosit, aby se ztišil, že to hraje z pódia víc než z beden, že k tomu nenazvučí zpěvy, že to leze do mikrofonů… Kytarista se ale cítí méněcenný, když mu během koncertu nevlají kalhoty, takže bude svůj aparát tavit dál. A co zvukaře dokáže vytočit na maximum? Když kytaristu skutečně přesvědčí, aby se během zvukové zkoušky ztlumil, ale jakmile začne koncert, kytarista si po několika taktech volume zase vyhulí. Na ještě větší úroveň než předtím. Samozřejmě.

Mikrofonový deepthroat

Víte, co je to deepthroat? Nemyslete na čuňárny a představte si nejbrutálnější odnože metalových subžánrů. Všichni ti zpěváci, co si cpou mikrofony hluboko do krku, jsou jednoznačným trnem v oku kdejakého zvukaře. Ten pak pláče, když vidí, jak jeho kvalitní mikrofony citlivé na sebemenší nuanci v barvě zvuku mizí hluboko ve chřtánu chroptícího frontmana.

Mašinkáři

Pro zvukaře není nic horšího, když musí zvučit kapelu, která potřebuje za každou cenu držet krok s dobou. Podomácku nastříhané samply předávané na pochybných mediálních nosičích jsou vskutku oříškem pro kdejakého zvukaře. Když už se podaří starý notebook Acer držící pohromadě už jen díky stovce skejtových samolepek nazvučit, bude to minimálně bzučet. A když to nebude bzučet, přisekne se během rozjuchaného vystoupení harddisk a sample se rozjede s metronomem, potažmo s celou kapelou. A čí to bude chyba? Samozřejmě zvukaře.

Amatérské kapely

Až se stanete nejlepším zvukařem "na vokrese", vemte jed na to, že tu a tam budete muset zvučit koncerty kluků, kteří se v obýváku naučili pět coverů a potřebují se o ně podělit v nejbližší hospodě. A až se vám místní hromotluk při přechodu do refrénu "žízeň, a ja ja ja jaj" trefí paličkou třeba do nového mikrofonu Lewitt, budete ho chtít zabít. I když to bude syn místního řezníka.

Rozježděné kabely

Čím větší aparát, tím víc muzikant. A jedna z věcí, které si zvukaři střeží nejbedlivěji, jsou jejich kabely. Pokud mu po nich při stěhování věcí na podium přejede basák Ampegem, může se vsadit, že ten večer bude hrát jen sám pro sebe. A když na ně pak ještě rozkopne pivo, uváže mu z nich zvukař smyčku. Takovou tu, do které se člověk váže jenom jednou.

Rozlitá piva

K rock‘n’rollu samozřejmě patří alkohol. Neexistuje kapela, která mezi sebou nemá několik členů, kteří vždy hrdě nakráčejí na pódium s plným plastovým kelímkem piva. Během koncertu na něj stejně zapomenou, zteplá jim, a když, tak se z něj maximálně dvakrát napijou. Když se zvukař ohradí, aby si piva neodkládali hned k těm odposlechům, že by je nerad viděl rozlité v reproduktoru, zažije uraženou reakci umělců, kteří přece nejsou tak retardovaní, aby si ho během koncertu rozlili. Ale viděli jste někdy kytaristu, který by si položil pivo na vlastní aparát? Ne. Proč asi?

Psychonástroje

Didgeridoo, kazoo, okarína, theremin… Znáte tyhle nástroje? Když už se vám podaří zjistit, jak něco takového funguje, věřte, že vychytat nazvučení bude trvat minimálně desetinásobně déle. A za kým půjde rozrušená maminka, až zjistí, že dlouho trénované sólo jejího syna na okarínku nebylo slyšet? Jasně, za zvukařem.

Přechytračelí muzikanti

Ten kopák z odposlechu furt slyšim, o tenhle kabel tady zakopnu, ten mikrofon mi tu překáží, tady pořád něco vazbí, přidej mi zpěv – to je moc – to je zas málo... Nekonečné množství variací těchto vět jsou pro zvukaře denním chlebem. Co kapela, to specifická přání a potřeby. Jenže co kapela, to úplně stejný bordel na pódiu, jakmile se začne hrát. Nějaké dej mě trochu víc nebo dej mě trochu míň je jenom rozmařilost. A také trochu efekt pro diváky. Věřte tomu.

- See more at: http://frontman.cz/zakladni-trable-a-tvrdy-chleba-zvukaru#sthash.1vXNdBsk.WpaMxxPQ.dpuf


WAR FROM A HARLOTS MOUTH + BURNING SKIES PDF Tisk Email
WAR FROM A HARLOTS MOUTH, BURNING SKIES - 13. března 2008

Akce dvou kapel z německé stáje Lifeforce Records, kterou bych dramaturgicky hledal spíše na strahovské sedmičce, se odehrála v žižkovském klubu Kain. Bristolští BURNING SKIES nejsou v naší zemi nováčky, naposledy se nám tu mihli tuším zhruba před rokem po boku MISERY INDEX a ORIGIN. Jejich tvorba je tvořena harcorovými stvoly, které jsou usazeny pevně v death metalové zemině hnojené tu a tam BURNING SKIESgrindovým humusem. Výsledek podobné kombinace se pak samozřejmě má čile k světu, tvorba anglánů má velmi zřetelný tlak a tah na branku a očekával jsem, že živý koncert silné stránky desky jen umocní. Bohužel jsem však tak silné dojmy z koncertu neměl. Výraznější energický vklad jsem zaznamenal hlavně od zpěváka Merva, který disponuje opravdu vražedným hrdelním arsenálem a celkem živelným vystupováním. Jeho mínusem však byly téměř opethovské pauzy mezi skladbami, ve kterých nejčastějším slovním základ tvořila čtyři kouzelná písmenka: „fuck“. Při obou setech se BURNING SKIES i WAR FROM A HARLOTS MOUTH vzájemně podporovali, trousili na sebe vtípky, což celkem uvolnilo atmosféru, ačkoliv podpora od publika vykazovala jistou dávku topornosti a vlastně ani netuším, kde přesně se stala chyba. Přímočařejší aranže a velmi agilní rytmika podpořená solidní instrumentací - to všechno k nějakému pohybu přímo vybízelo.

Při přestavování pódia proběhlo laškování mezi oběma kapelkami, vládla výtečná  nálada a připravila skvělou startovací pozici druhým hrajícím. Na WAR FROM A HARLOTS MOUTH bylo od počátku znát, že energetická výměna bude probíhat mnohem efektivněji. Kapela je totiž vedená Nicem Webersem, vokalistou z germánské laboratoře pro výzkum křížení tvrděkytarových žánrů THE OCEAN. WAR FROM A HARLOTS MOUTH od začátku odpálili bombu, která v sobě mísila post hardcorový základ obohacený o mnohé death-grindové eskapády i math corové náznaky. Poněkud opatrný bych byl se slovem jazz, které visí jako součást žánrového vymezení na webu kapely. Těch několik čistých brnkanců v aranžích doprovázených výraznější medovou basovou linkou rozhodně nemá v posledním materiálu více jak ojedinělé zastoupení. Set berlínských byl o dost živočišnější, ze sestavy zaujal krom ostříleného harcovníka Nica také mladý basyktarista Fillip, jehož do detailu vystylovaná retro postavička měla hodně práce s tím, aby mu pódium bylo dost velké. Spolupráce se stájovými kolegy fungovala opět na výtečnou, některé backing vokály odeřvali BURNING SKIES, písně neměly oproti prvním hrajícím výraznější prodlevy, vše odsýpalo tak jak má. Až na jednotlivce však vystoupení ve velmi slušně zaplněném Kainu nenašlo tak silnou odezvu u přihlížejících. Zvuková stránka koncertu byla uspokojivá, kanonáda kopáků byla srovnatelná se zvukem rotačního kulometu M134, vokály rvaly duši, jen kytary možná místy mohly více řezat. Páteř setu tvořily skladby z aktuálního počinu „Transmetropolitan“, kterému bylo zasvěceno i celé tour a zde, v porovnání se studiovým materiálem, živá prezentace vítězila.

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

stran(a) 6 z 15

Hledat:

Následující akce: