Komentáře

Základní trable a tvrdý chleba zvukařů

převzato z webu frontman.cz

Zvukař, ten tvrdej chleba má. Málokdo si totiž uvědomuje, jak těžkou práci mají zodpovědní zvukaři s volnomyšlenkářskými hudebníky. A co vy, hudebníci, poznáváte se v některém z bodů? Připravili jsme pro vás přehled největších trablů, které jsou zvukaři nuceni při své práci s muzikanty zažívat.

Vytavené kytary

Každý, kdo se pohybuje v hudebním světě, zná alespoň jednoho kytaristu, který si tu hlavu ne a ne ztlumit. Na kolenou ho zvukař může prosit, aby se ztišil, že to hraje z pódia víc než z beden, že k tomu nenazvučí zpěvy, že to leze do mikrofonů… Kytarista se ale cítí méněcenný, když mu během koncertu nevlají kalhoty, takže bude svůj aparát tavit dál. A co zvukaře dokáže vytočit na maximum? Když kytaristu skutečně přesvědčí, aby se během zvukové zkoušky ztlumil, ale jakmile začne koncert, kytarista si po několika taktech volume zase vyhulí. Na ještě větší úroveň než předtím. Samozřejmě.

Mikrofonový deepthroat

Víte, co je to deepthroat? Nemyslete na čuňárny a představte si nejbrutálnější odnože metalových subžánrů. Všichni ti zpěváci, co si cpou mikrofony hluboko do krku, jsou jednoznačným trnem v oku kdejakého zvukaře. Ten pak pláče, když vidí, jak jeho kvalitní mikrofony citlivé na sebemenší nuanci v barvě zvuku mizí hluboko ve chřtánu chroptícího frontmana.

Mašinkáři

Pro zvukaře není nic horšího, když musí zvučit kapelu, která potřebuje za každou cenu držet krok s dobou. Podomácku nastříhané samply předávané na pochybných mediálních nosičích jsou vskutku oříškem pro kdejakého zvukaře. Když už se podaří starý notebook Acer držící pohromadě už jen díky stovce skejtových samolepek nazvučit, bude to minimálně bzučet. A když to nebude bzučet, přisekne se během rozjuchaného vystoupení harddisk a sample se rozjede s metronomem, potažmo s celou kapelou. A čí to bude chyba? Samozřejmě zvukaře.

Amatérské kapely

Až se stanete nejlepším zvukařem "na vokrese", vemte jed na to, že tu a tam budete muset zvučit koncerty kluků, kteří se v obýváku naučili pět coverů a potřebují se o ně podělit v nejbližší hospodě. A až se vám místní hromotluk při přechodu do refrénu "žízeň, a ja ja ja jaj" trefí paličkou třeba do nového mikrofonu Lewitt, budete ho chtít zabít. I když to bude syn místního řezníka.

Rozježděné kabely

Čím větší aparát, tím víc muzikant. A jedna z věcí, které si zvukaři střeží nejbedlivěji, jsou jejich kabely. Pokud mu po nich při stěhování věcí na podium přejede basák Ampegem, může se vsadit, že ten večer bude hrát jen sám pro sebe. A když na ně pak ještě rozkopne pivo, uváže mu z nich zvukař smyčku. Takovou tu, do které se člověk váže jenom jednou.

Rozlitá piva

K rock‘n’rollu samozřejmě patří alkohol. Neexistuje kapela, která mezi sebou nemá několik členů, kteří vždy hrdě nakráčejí na pódium s plným plastovým kelímkem piva. Během koncertu na něj stejně zapomenou, zteplá jim, a když, tak se z něj maximálně dvakrát napijou. Když se zvukař ohradí, aby si piva neodkládali hned k těm odposlechům, že by je nerad viděl rozlité v reproduktoru, zažije uraženou reakci umělců, kteří přece nejsou tak retardovaní, aby si ho během koncertu rozlili. Ale viděli jste někdy kytaristu, který by si položil pivo na vlastní aparát? Ne. Proč asi?

Psychonástroje

Didgeridoo, kazoo, okarína, theremin… Znáte tyhle nástroje? Když už se vám podaří zjistit, jak něco takového funguje, věřte, že vychytat nazvučení bude trvat minimálně desetinásobně déle. A za kým půjde rozrušená maminka, až zjistí, že dlouho trénované sólo jejího syna na okarínku nebylo slyšet? Jasně, za zvukařem.

Přechytračelí muzikanti

Ten kopák z odposlechu furt slyšim, o tenhle kabel tady zakopnu, ten mikrofon mi tu překáží, tady pořád něco vazbí, přidej mi zpěv – to je moc – to je zas málo... Nekonečné množství variací těchto vět jsou pro zvukaře denním chlebem. Co kapela, to specifická přání a potřeby. Jenže co kapela, to úplně stejný bordel na pódiu, jakmile se začne hrát. Nějaké dej mě trochu víc nebo dej mě trochu míň je jenom rozmařilost. A také trochu efekt pro diváky. Věřte tomu.

- See more at: http://frontman.cz/zakladni-trable-a-tvrdy-chleba-zvukaru#sthash.1vXNdBsk.WpaMxxPQ.dpuf


INSANIA + PRVNÍ HOŘE PDF Tisk Email
Praha, RC Kain - 4. října 2007

INSANII táhne na dvacítku, to je fakt, který se nedá oddiskutovat nebo dokonce zapřít, byť se k němu Poly a spol. zrovna dvakrát nehlásí. Nejspíš jen velmi těžko se proto dočkáme čehosi jako výročních slavnostních koncertů, což ovšem nemusí nutně znamenat, že by se INSANIE odmítla k této události postavit čelem. Naopak. Po čtvrtečním večeru v útrobách pražského klubíku Kain jsem dokonce nabyl

PRVNÍ HOŘE

dojmu, že ostentativní přehlížení vlastních kulatin formou „obyčejných“ vystoupení (která se v případě těchto kultovních astrálních mystiků tak jako tak rovnají drtivému výbuchu nenapodobitelné koncertní energie) může být minimálně stejně účinné, jako kdyby je kapela vytroubila do světa megafonem a pozvala si k tomu všech dvanáct měsíčků.

Předskokanem na pražské zastávce turné k aktuálnímu albu „Rock´n´Freud“ se až chvíli před desátou večerní (natahování začátku koncertu bylo chvílemi vskutku téměř nepříjemné) stali jičínští PRVNÍ HOŘE. Tedy jinak řečeno velká neznámá, která ve mně nakonec zanechala poněkud smíšené pocity. Není pochyb o tom, že tahle čtveřice (v obsazení bicí - kytara - klávesy - akordeon) je totálně alternativní záležitostí, a snad už jen z toho důvodu si zaslouží zvláštního ocenění. Celkový efekt jejich živého mixu mezi punkově-metalovou zběsilostí a jemnými melodickými pohlazeními, zahrnující také celou spoustu dalších stylových citací, však zřejmě nezaujme natolik, nakolik by si asi sama kapela představovala. Odvíjí se to samozřejmě rovněž od toho, zda jste si již třeba PRVNÍ HOŘE neosvojili prostřednictvím několik domácích poslechů (i s koncentrací na výborné texty), či zda přijdete na chuť i poněkud zvláštnímu pódiovému ztvárnění celé té „Commedie dell´ arte“, alias posledního alba kapely z loňského roku. Já totiž u těchto dvou orientačních bodů moc nepochodil a zřejmě i proto mě (možná prozatím) PRVNÍ HOŘE úspěšně míjí.

INSANIA - Klíma a Poly

Pokročme ovšem k INSANII. S úvodní „Hell Knows Who We Are“ brněnští rozjeli opravdu nádhernou show, jejíž podstatu nebylo nutno hledat nikde jinde než jen v kapele samotné. Žádné velké okolky, žádná velká gesta, za nás zkrátka jako ten nejpovolanější tiskový mluvčí mluví naše muzika. Největší pozornost vyvolával pochopitelně málomluvný Poly, který se nahrbený v typické póze za kytarou většinu času schovával za zavřené oči, a kterému v tomto směru rovněž zdatně sekundoval basista Klíma v křiklavě lesklé červené košilce. Oba přitom zpívali do mikroportů, což opticky vlastně úplně rušilo úzký prostor mezi pódiem a vlastním prostorem klubu, a rovněž přispívalo k totálnímu uvolnění atmosféry (sám domácí metalový guru Petr Hanzlík, do rytmu se pohybující téměř v první brázdě, možná rovněž potvrdí). Sotvaže pak program navázal přehráváním albové novinky, naladili se všichni přítomní (i když jich tedy moc nebylo, věčná škoda) na totálně stejnou vlnu Freud metalu, a vezli se po ní jako namydlený blesk až do úplného závěru celého vystoupení.

INSANIA - Tudy

Pokud mě paměť neklame, zazněla nová deska téměř celá (a na rozdíl od její lisované podoby mě v živém provedení asi nejvíc zaujala skladba „Sin Is In“, třebaže to ve světle toho, že „Rock´n´Freud“ vlastně nemá slabšího místa, nemusí být až tak důležité) a Tudyho klávesy se nenudily ani v osvědčených klasikách typu „Rouhání je pro nás evergreen (Zabuším na bránu pekelnou)“ či „It´s Easy To Fall In Hate“. A když poté přišel již avizovaný a zároveň nevyhnutelný konec, věru že se člověku ještě nechtělo téhle zábavy jen tak zanechat. Třebaže by to tedy hoši z INSANIE z naznačeného důvodu nemuseli slyšet úplně nejraději (i když tomu osobně stejně moc nevěřím), je třeba zkonstatovat holý fakt, že uběhlá léta téhle kapele prozatím absolutně neubírají nic z její suverénní (nejen) koncertní přesvědčivosti, a že je to navíc výrazně pozitivním signálem do let budoucích. Letíme zkrátka pořád dál, letíme výš (až nad pozemskou tíž), a já se už teď moc těším na další koncertní shledanou.


Louis

Zveřejněno: 8.10.2007

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

stran(a) 5 z 15

Hledat: