Komentáře

Základní trable a tvrdý chleba zvukařů

převzato z webu frontman.cz

Zvukař, ten tvrdej chleba má. Málokdo si totiž uvědomuje, jak těžkou práci mají zodpovědní zvukaři s volnomyšlenkářskými hudebníky. A co vy, hudebníci, poznáváte se v některém z bodů? Připravili jsme pro vás přehled největších trablů, které jsou zvukaři nuceni při své práci s muzikanty zažívat.

Vytavené kytary

Každý, kdo se pohybuje v hudebním světě, zná alespoň jednoho kytaristu, který si tu hlavu ne a ne ztlumit. Na kolenou ho zvukař může prosit, aby se ztišil, že to hraje z pódia víc než z beden, že k tomu nenazvučí zpěvy, že to leze do mikrofonů… Kytarista se ale cítí méněcenný, když mu během koncertu nevlají kalhoty, takže bude svůj aparát tavit dál. A co zvukaře dokáže vytočit na maximum? Když kytaristu skutečně přesvědčí, aby se během zvukové zkoušky ztlumil, ale jakmile začne koncert, kytarista si po několika taktech volume zase vyhulí. Na ještě větší úroveň než předtím. Samozřejmě.

Mikrofonový deepthroat

Víte, co je to deepthroat? Nemyslete na čuňárny a představte si nejbrutálnější odnože metalových subžánrů. Všichni ti zpěváci, co si cpou mikrofony hluboko do krku, jsou jednoznačným trnem v oku kdejakého zvukaře. Ten pak pláče, když vidí, jak jeho kvalitní mikrofony citlivé na sebemenší nuanci v barvě zvuku mizí hluboko ve chřtánu chroptícího frontmana.

Mašinkáři

Pro zvukaře není nic horšího, když musí zvučit kapelu, která potřebuje za každou cenu držet krok s dobou. Podomácku nastříhané samply předávané na pochybných mediálních nosičích jsou vskutku oříškem pro kdejakého zvukaře. Když už se podaří starý notebook Acer držící pohromadě už jen díky stovce skejtových samolepek nazvučit, bude to minimálně bzučet. A když to nebude bzučet, přisekne se během rozjuchaného vystoupení harddisk a sample se rozjede s metronomem, potažmo s celou kapelou. A čí to bude chyba? Samozřejmě zvukaře.

Amatérské kapely

Až se stanete nejlepším zvukařem "na vokrese", vemte jed na to, že tu a tam budete muset zvučit koncerty kluků, kteří se v obýváku naučili pět coverů a potřebují se o ně podělit v nejbližší hospodě. A až se vám místní hromotluk při přechodu do refrénu "žízeň, a ja ja ja jaj" trefí paličkou třeba do nového mikrofonu Lewitt, budete ho chtít zabít. I když to bude syn místního řezníka.

Rozježděné kabely

Čím větší aparát, tím víc muzikant. A jedna z věcí, které si zvukaři střeží nejbedlivěji, jsou jejich kabely. Pokud mu po nich při stěhování věcí na podium přejede basák Ampegem, může se vsadit, že ten večer bude hrát jen sám pro sebe. A když na ně pak ještě rozkopne pivo, uváže mu z nich zvukař smyčku. Takovou tu, do které se člověk váže jenom jednou.

Rozlitá piva

K rock‘n’rollu samozřejmě patří alkohol. Neexistuje kapela, která mezi sebou nemá několik členů, kteří vždy hrdě nakráčejí na pódium s plným plastovým kelímkem piva. Během koncertu na něj stejně zapomenou, zteplá jim, a když, tak se z něj maximálně dvakrát napijou. Když se zvukař ohradí, aby si piva neodkládali hned k těm odposlechům, že by je nerad viděl rozlité v reproduktoru, zažije uraženou reakci umělců, kteří přece nejsou tak retardovaní, aby si ho během koncertu rozlili. Ale viděli jste někdy kytaristu, který by si položil pivo na vlastní aparát? Ne. Proč asi?

Psychonástroje

Didgeridoo, kazoo, okarína, theremin… Znáte tyhle nástroje? Když už se vám podaří zjistit, jak něco takového funguje, věřte, že vychytat nazvučení bude trvat minimálně desetinásobně déle. A za kým půjde rozrušená maminka, až zjistí, že dlouho trénované sólo jejího syna na okarínku nebylo slyšet? Jasně, za zvukařem.

Přechytračelí muzikanti

Ten kopák z odposlechu furt slyšim, o tenhle kabel tady zakopnu, ten mikrofon mi tu překáží, tady pořád něco vazbí, přidej mi zpěv – to je moc – to je zas málo... Nekonečné množství variací těchto vět jsou pro zvukaře denním chlebem. Co kapela, to specifická přání a potřeby. Jenže co kapela, to úplně stejný bordel na pódiu, jakmile se začne hrát. Nějaké dej mě trochu víc nebo dej mě trochu míň je jenom rozmařilost. A také trochu efekt pro diváky. Věřte tomu.

- See more at: http://frontman.cz/zakladni-trable-a-tvrdy-chleba-zvukaru#sthash.1vXNdBsk.WpaMxxPQ.dpuf


GLOCK 22 + ASMODEUS PDF Tisk Email
Praha, klub Kain 25. listopadu 2004 dvě kapely -
klatovští technothrasheři ASMODEUS a pražská HC/metalová partička GLOCK 22.

ASMODEUS

 

Před zhruba šedesátkou platících fanoušků odstartovali živou produkci prvně jmenovaní okolo deváté hodiny večerní a v první části svého setu vsadili (za podpory hodně solidního zvuku) na průřez tvorby ze starších alb. Již v těchto okamžicích potvrdili v jak skvělé instrumentální formě se nachází. Vůdci Beštovi během let pod rukama vykrystalizovala skutku našláplá družina, kterou hraní jeho složité, ale energické hudby baví. Pokud lze snad hochům něco vytknout, pak je to poněkud profesorský live projev v první řadě kytaristy (a až poté zpěváka) Miloše Bešty, soustředícího se na deklamaci textů. Basista Milan Pózel se zdá býti nemetalovým týpkem, neustále se mazlícím se svými pěti strunami, excelentní bubeník Vladimír Hořký zůstává ve stínu jím pekelně roztančených činelů a tak hlavní pozornost na sebe strhává energický sólový kytarista Tomáš Bešta (neb jako benjamínek je z celé sestavy jednoznačně nejvíc v pohybu). Originální kapela, originální koncertní dramaturgie (tedy v mezích české hroudy, v zahraničí už ji tu a tam někdo použil) - po vzpomínkovém úvodu nasazen nejtěžší kalibr a sice živé provedení kompletního posledního CD „Sabbat v Carnegie Hall“, na kterém ASMODEUS dospěl ke svému muzikantskému i textařskému vrcholu (pořadařené „mystery“ náměty hudebního publicisty Jana Petrička). Song „Živé světlo“ osvěžil (stejně jako na studiové nahrávce) hostující trumpetista Lukáš Koudelka. Technický thrashmetal z mnoha rytmickými záseky, melodickými vyhrávkami a údernými refrény hodnotili posluchači zdvořile uznalým potleskem, avšak o žádný aplaus se rozhodně nejednalo. Jako poslední byla uvedena skladba s pracovním názvem „Rokec“, zpívaná tolik oblíbenou svahilštinou, což byl hodně odlehčený kousek ve stylu hardrockových velikánů. Zbyl čas i na lehce vytleskaný přídavek v podobě písně „Tenkrát na západě“ z debutního CD „Prosincová noc...“ a pro znalce poměrů zbývá dodat, že z alba „Příjezd krále“, zajímavé, ale slepé uličky na jinak urputné ASMO cestě, nezazněla jako již tradičně ani nota.

Po přestavbě nástrojové aparatury došlo i na (pro mne „pokapelu“, snad se hoši neurazí) GLOCK 22, na kterou evidentně dorazila většina z přítomných fans. Za horšího zvuku (vystřídali se totiž i muži za mixpultem) naservírovali porci melodického HC/thrashe, vyšperkovanou heavymetalovými sóly šikovného kytaristy Filipa Šimbery. Skupina působila jako celek živelněji než „předskokan“ (jistě i díky tomu, že zpěvák Milan Veselý není narozdíl od Miloše Bešty svázán kytarou), ale i přes své nesporné instrumentální schopnosti originality ASMODEA nedosahuje. Při výběru repertoáru byl kladen důraz na skladby z letošní novinky „Síla v nás“ a i přes vřelejší přijetí od publika se ani GLOCKu nepodařilo zvednout diváky od stolů a vytvořit pod pódiem sebemenší kotlík

Přesto musel být vnímavý posluchač s tímto vydařeným a zajímavým dvojkoncertem navýsost spokojen.

Sagi Závorka
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

stran(a) 4 z 15

Hledat:

Následující akce: