Komentáře

Základní trable a tvrdý chleba zvukařů

převzato z webu frontman.cz

Zvukař, ten tvrdej chleba má. Málokdo si totiž uvědomuje, jak těžkou práci mají zodpovědní zvukaři s volnomyšlenkářskými hudebníky. A co vy, hudebníci, poznáváte se v některém z bodů? Připravili jsme pro vás přehled největších trablů, které jsou zvukaři nuceni při své práci s muzikanty zažívat.

Vytavené kytary

Každý, kdo se pohybuje v hudebním světě, zná alespoň jednoho kytaristu, který si tu hlavu ne a ne ztlumit. Na kolenou ho zvukař může prosit, aby se ztišil, že to hraje z pódia víc než z beden, že k tomu nenazvučí zpěvy, že to leze do mikrofonů… Kytarista se ale cítí méněcenný, když mu během koncertu nevlají kalhoty, takže bude svůj aparát tavit dál. A co zvukaře dokáže vytočit na maximum? Když kytaristu skutečně přesvědčí, aby se během zvukové zkoušky ztlumil, ale jakmile začne koncert, kytarista si po několika taktech volume zase vyhulí. Na ještě větší úroveň než předtím. Samozřejmě.

Mikrofonový deepthroat

Víte, co je to deepthroat? Nemyslete na čuňárny a představte si nejbrutálnější odnože metalových subžánrů. Všichni ti zpěváci, co si cpou mikrofony hluboko do krku, jsou jednoznačným trnem v oku kdejakého zvukaře. Ten pak pláče, když vidí, jak jeho kvalitní mikrofony citlivé na sebemenší nuanci v barvě zvuku mizí hluboko ve chřtánu chroptícího frontmana.

Mašinkáři

Pro zvukaře není nic horšího, když musí zvučit kapelu, která potřebuje za každou cenu držet krok s dobou. Podomácku nastříhané samply předávané na pochybných mediálních nosičích jsou vskutku oříškem pro kdejakého zvukaře. Když už se podaří starý notebook Acer držící pohromadě už jen díky stovce skejtových samolepek nazvučit, bude to minimálně bzučet. A když to nebude bzučet, přisekne se během rozjuchaného vystoupení harddisk a sample se rozjede s metronomem, potažmo s celou kapelou. A čí to bude chyba? Samozřejmě zvukaře.

Amatérské kapely

Až se stanete nejlepším zvukařem "na vokrese", vemte jed na to, že tu a tam budete muset zvučit koncerty kluků, kteří se v obýváku naučili pět coverů a potřebují se o ně podělit v nejbližší hospodě. A až se vám místní hromotluk při přechodu do refrénu "žízeň, a ja ja ja jaj" trefí paličkou třeba do nového mikrofonu Lewitt, budete ho chtít zabít. I když to bude syn místního řezníka.

Rozježděné kabely

Čím větší aparát, tím víc muzikant. A jedna z věcí, které si zvukaři střeží nejbedlivěji, jsou jejich kabely. Pokud mu po nich při stěhování věcí na podium přejede basák Ampegem, může se vsadit, že ten večer bude hrát jen sám pro sebe. A když na ně pak ještě rozkopne pivo, uváže mu z nich zvukař smyčku. Takovou tu, do které se člověk váže jenom jednou.

Rozlitá piva

K rock‘n’rollu samozřejmě patří alkohol. Neexistuje kapela, která mezi sebou nemá několik členů, kteří vždy hrdě nakráčejí na pódium s plným plastovým kelímkem piva. Během koncertu na něj stejně zapomenou, zteplá jim, a když, tak se z něj maximálně dvakrát napijou. Když se zvukař ohradí, aby si piva neodkládali hned k těm odposlechům, že by je nerad viděl rozlité v reproduktoru, zažije uraženou reakci umělců, kteří přece nejsou tak retardovaní, aby si ho během koncertu rozlili. Ale viděli jste někdy kytaristu, který by si položil pivo na vlastní aparát? Ne. Proč asi?

Psychonástroje

Didgeridoo, kazoo, okarína, theremin… Znáte tyhle nástroje? Když už se vám podaří zjistit, jak něco takového funguje, věřte, že vychytat nazvučení bude trvat minimálně desetinásobně déle. A za kým půjde rozrušená maminka, až zjistí, že dlouho trénované sólo jejího syna na okarínku nebylo slyšet? Jasně, za zvukařem.

Přechytračelí muzikanti

Ten kopák z odposlechu furt slyšim, o tenhle kabel tady zakopnu, ten mikrofon mi tu překáží, tady pořád něco vazbí, přidej mi zpěv – to je moc – to je zas málo... Nekonečné množství variací těchto vět jsou pro zvukaře denním chlebem. Co kapela, to specifická přání a potřeby. Jenže co kapela, to úplně stejný bordel na pódiu, jakmile se začne hrát. Nějaké dej mě trochu víc nebo dej mě trochu míň je jenom rozmařilost. A také trochu efekt pro diváky. Věřte tomu.

- See more at: http://frontman.cz/zakladni-trable-a-tvrdy-chleba-zvukaru#sthash.1vXNdBsk.WpaMxxPQ.dpuf


CRUEL + PENTAGON PDF Tisk Email
Praha, Kain - 21. srpna 2002

Před tím, než cokoliv napíšu, bych chtěl blahořečit rozmarným přírodním živlům. Kvůli tomu, že ukrotily svoji neutuchající moc a ustoupily dříve, než mohl digitální skřítek v mých hodinkách ukázat 21. srpnového apoštola. Vzhledem k vlhkým událostem, které předcházely, jsem měl totiž strach, že na mnou (a myslím, že nejen mnou) dlouho očekávaný koncert dnes snad již legendární Česko Brodské úderky vůbec nedojde. Má radost neznala mezí, když jsem se několik dní před koncertem dozvěděl o tom, jak byly moje obavy liché. Klub Kain, kde se akce konala totiž zůstal povodní netknut a příjezd Cruelů byl tedy jasnou samozřejmostí.

Již při úvodní písni Pentagon nešlo zakrýt fakt, který mi byl mnohými předeslán. A sice, že Pentagon jsou Megadeth. A to velmi, velmi dotažení. V jejich tvorbě bylo znát opravdu hodně z Mustainova rukopisu. Stopy, které vedou od prvních alb Megadeth, až po jejich aktuální tvorbu, mluví jasnou řečí. Stejně jako zpěv Hynka Krejčího. Frontmana a kytaristy v jedné osobě, jenž také zrzka „zpěvem“ velmi připomíná. To ale naprosto nesnižuje kvalitu této party ani kvalitu jejich osobitého trashe, který, ač velmi inspirován, má opravdu něco do sebe. Radost z něj měli i fanoušci...jmenovitě 3/4 členů pražských Hell, kteří bez váhání podpořili svoje jižní hudební kolegy a vytvořili tak fungující tříčlenný pařící dav. Opravdu nevšední pohled :-) A zároveň dokonalá ukázka klubové atmosféry. Zazněla titulní skladba z dema Insane Age, z dalších mi utkvěla v paměti například Jump in the Fire, Down and Out či War Trap. Celý set byl uzavřen velmi zdařilou cover verzí Symphony of Destruction, která musela i těm společensky unavenějším návštěvníkům otevřít uši.

Ale ani bezesporná kvalita onoho Mustainova syna nedokázala však odtrhnout mé oči od polobůžka české speed metalové scény, který během mojí přítomnosti pok(š)ukoval kolem a věnoval se oduhličení obsahu plastikové láhve, jenž měla tu čest svlažit jeho zlaté drozdí hrdlo, skrývající nadpozemské fantasie. Již pozdrav, který čítal jeho pátravý pohled a moje růžovějící tváře (znáte to, tyhle hudební idoly vykolejí naprosto každého fanouška, byť má charisma sebesilnější :-) cosi napověděl o smyslu dnešní noci. A napověděl správně. Jen pohled na bratra vichrů i vánku zvučícího svůj nástroj sliboval pro fanoušky Krutých nevšední zážitek a zároveň dával tušit, kdo že se dnes stane hvězdou večera. Po kratší pauze tedy nastupují na jeviště Cruel v čele se svým neodmyslitelným ořem, božským Markem Neckářem a jeho věčným ironickým humorem. Málokdy se při koncertě stane, že by zpěvák nevalně znějící intro z minidisku komentoval slovy „Ha,ha, to bylo intro co? Zní to jak z rádia. Tak ještě jednou….” :-) Druhý pokus byl lepší, již proto, že v zápětí nastoupil božský Necky (můžu ti tak říkat, viď Máro? :-) a s procítěně přivřenými víčky vzal veškeré osazenstvo klubu do náručí na výlet svými tesknými fantasiemi. Hrálo se. A hrálo se hodně. Repertoár Cruelů tvořily převážně jejich osvědčené fláky a žádný dosud vydaný počin nepřišel nazmar. Namátkou vzpomenu na Vítejte do časů zlých, Křest ohněm, Sestřička, Noční rejdy, Poutník, Fantasie a další... Zazněly ovšem i skladby skupiny Guernica (Markův pobavený komentář : „...tak tohle bude zajímavý, tohle sem totiž ještě v životě nehrál...“), která nyní tvoří část sestavy Cruelů. Už nikoli Barbarů, jak nás Marek během setu informoval. Oproti originálním skladbám mi přišly tyto cizácké kompozice mírně odlišné od původní Barbarské tvorby. Nevsází tolik na svižné tempo a přímost skladeb, zato však působí více progresivněji a členitěji. Tedy každému co libo jest. Co se týče instrumentálních výkonů nemám námitek. Přiznám se, že mě Marek živě kladně překvapil svým zpěvem, který se mi subjektivně zdál snad ještě lepší než ve studiovém zpracování. Do kytarových partů se navážet nemohu, protože jsem mu neviděl na ruce. Před pódiem se totiž strhlo malé intimní miniinferno. Dav tří zúčastněných se rozšířil o několik hlav a razantně tak nakopl čtveřici muzikantů před sebou. Aby si v závěru vyprosil přídavek v podobě extrémně death-grindového Pantografu.

K přídavkům se vůbec váže úsměvný přístup. Mára totiž tři písničky před koncem vystoupení naprosto chlapsky přiznal, že už víc nemají nacvičeno, takže „…teď jako skončíme a pak jako přidáme.” Čímž naprosto obešel hvězdné manýry většině kapel tak vlastní. Sympatické. Po pravdě řečeno ani nic jiného nezbývalo. Na tom minipódiu se opravdu nebylo kam schovat. Ale přídavek přesto byl. I když nepřipravený. Energický, vše drtící, hoblovací, sekací a mlátící Pantograf, kvůli kterému někteří vybraní jedinci na koncert přišli. Pravda kompozice to není komplikovaná ovšem i tak opět dokázala, že kapela umí. A že Necky nestojí za mikrofonem náhodou. Jeho hlasový fond totiž není omezen jen power vokály, ale hravě zvládá i jekot všeho druhu. Zapomenout nemohu ani na sólového kytaristu Pavla Bauera. Při koncertě exceloval skvělými sólovými výjezdy a místy podpořil hlavního vypravěče předlouhé ságy v jeho zpěvavých partech. Jako klad beru i skutečnost, že hlasy obou protagonistů jsou odlišně zabarveny a i styl jejich zpěvu je rozdílný. Tedy nehrozí nebezpečí záměny či splynutí (to zní hezky, co?) obou zpěváků. O výkonu Jakuba Homoly za bicími taktéž netřeba spekulovat a Mr. Bassmen byl díky bodomskému triku v mé mysli odškrtnut jako sympatický dříve, než vzal kytaru do ruky. Jednu skoro výtku mám ovšem k vyznění některých skladeb. Zvláště pak pocházejících z posledního alba. Pokud by byl někdo natolik naivní jako já a čekal by, že Cruel předvedou na pódiu stejné aranže skladeb jako na deskách, byl by trochu zklamán. Koncertní a studiový Cruel jsou totiž dva vzdálené vesmíry. Zatímco studiové počiny těží ze své atmosféry podpořeny všemožnými i nemožnými nástroji, koncertní realizace působí poněkud odlišně. Přiznám se, že váhám zda nenapsat sterilně, což by ale nebylo zcela přesné. Cruel na koncertě jsou mnohem více živější a energičtější, ovšem za cenu snížené dávky celkové epičnosti vyznění. Inu, nezavděčí se člověk všem. Faktem však nadále zůstává nezlomná pozice Cruelů, jak v očích mých, tak i ve smyslu významu pro českou metalovou scénu. Vynikající koncert, vynikající atmosféra, vynikající lidé...kdo nebyl velmi prohloupil.

Na závěr bych chtěl dodat, že Cruelům velmi fandím, aby si svůj výjimečný post udrželi i nadále a neustupovali od svého vytyčeného cíle ať je jakýkoliv. Vždyť jen silní přežívají a tato skupina za dobu své existence svoji sílu již mnohokrát dokázala. A já věřím, že ještě mnohokrát dokáže...


Louža
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

stran(a) 3 z 15

Hledat:

Následující akce: