Komentáře

Základní trable a tvrdý chleba zvukařů

převzato z webu frontman.cz

Zvukař, ten tvrdej chleba má. Málokdo si totiž uvědomuje, jak těžkou práci mají zodpovědní zvukaři s volnomyšlenkářskými hudebníky. A co vy, hudebníci, poznáváte se v některém z bodů? Připravili jsme pro vás přehled největších trablů, které jsou zvukaři nuceni při své práci s muzikanty zažívat.

Vytavené kytary

Každý, kdo se pohybuje v hudebním světě, zná alespoň jednoho kytaristu, který si tu hlavu ne a ne ztlumit. Na kolenou ho zvukař může prosit, aby se ztišil, že to hraje z pódia víc než z beden, že k tomu nenazvučí zpěvy, že to leze do mikrofonů… Kytarista se ale cítí méněcenný, když mu během koncertu nevlají kalhoty, takže bude svůj aparát tavit dál. A co zvukaře dokáže vytočit na maximum? Když kytaristu skutečně přesvědčí, aby se během zvukové zkoušky ztlumil, ale jakmile začne koncert, kytarista si po několika taktech volume zase vyhulí. Na ještě větší úroveň než předtím. Samozřejmě.

Mikrofonový deepthroat

Víte, co je to deepthroat? Nemyslete na čuňárny a představte si nejbrutálnější odnože metalových subžánrů. Všichni ti zpěváci, co si cpou mikrofony hluboko do krku, jsou jednoznačným trnem v oku kdejakého zvukaře. Ten pak pláče, když vidí, jak jeho kvalitní mikrofony citlivé na sebemenší nuanci v barvě zvuku mizí hluboko ve chřtánu chroptícího frontmana.

Mašinkáři

Pro zvukaře není nic horšího, když musí zvučit kapelu, která potřebuje za každou cenu držet krok s dobou. Podomácku nastříhané samply předávané na pochybných mediálních nosičích jsou vskutku oříškem pro kdejakého zvukaře. Když už se podaří starý notebook Acer držící pohromadě už jen díky stovce skejtových samolepek nazvučit, bude to minimálně bzučet. A když to nebude bzučet, přisekne se během rozjuchaného vystoupení harddisk a sample se rozjede s metronomem, potažmo s celou kapelou. A čí to bude chyba? Samozřejmě zvukaře.

Amatérské kapely

Až se stanete nejlepším zvukařem "na vokrese", vemte jed na to, že tu a tam budete muset zvučit koncerty kluků, kteří se v obýváku naučili pět coverů a potřebují se o ně podělit v nejbližší hospodě. A až se vám místní hromotluk při přechodu do refrénu "žízeň, a ja ja ja jaj" trefí paličkou třeba do nového mikrofonu Lewitt, budete ho chtít zabít. I když to bude syn místního řezníka.

Rozježděné kabely

Čím větší aparát, tím víc muzikant. A jedna z věcí, které si zvukaři střeží nejbedlivěji, jsou jejich kabely. Pokud mu po nich při stěhování věcí na podium přejede basák Ampegem, může se vsadit, že ten večer bude hrát jen sám pro sebe. A když na ně pak ještě rozkopne pivo, uváže mu z nich zvukař smyčku. Takovou tu, do které se člověk váže jenom jednou.

Rozlitá piva

K rock‘n’rollu samozřejmě patří alkohol. Neexistuje kapela, která mezi sebou nemá několik členů, kteří vždy hrdě nakráčejí na pódium s plným plastovým kelímkem piva. Během koncertu na něj stejně zapomenou, zteplá jim, a když, tak se z něj maximálně dvakrát napijou. Když se zvukař ohradí, aby si piva neodkládali hned k těm odposlechům, že by je nerad viděl rozlité v reproduktoru, zažije uraženou reakci umělců, kteří přece nejsou tak retardovaní, aby si ho během koncertu rozlili. Ale viděli jste někdy kytaristu, který by si položil pivo na vlastní aparát? Ne. Proč asi?

Psychonástroje

Didgeridoo, kazoo, okarína, theremin… Znáte tyhle nástroje? Když už se vám podaří zjistit, jak něco takového funguje, věřte, že vychytat nazvučení bude trvat minimálně desetinásobně déle. A za kým půjde rozrušená maminka, až zjistí, že dlouho trénované sólo jejího syna na okarínku nebylo slyšet? Jasně, za zvukařem.

Přechytračelí muzikanti

Ten kopák z odposlechu furt slyšim, o tenhle kabel tady zakopnu, ten mikrofon mi tu překáží, tady pořád něco vazbí, přidej mi zpěv – to je moc – to je zas málo... Nekonečné množství variací těchto vět jsou pro zvukaře denním chlebem. Co kapela, to specifická přání a potřeby. Jenže co kapela, to úplně stejný bordel na pódiu, jakmile se začne hrát. Nějaké dej mě trochu víc nebo dej mě trochu míň je jenom rozmařilost. A také trochu efekt pro diváky. Věřte tomu.

- See more at: http://frontman.cz/zakladni-trable-a-tvrdy-chleba-zvukaru#sthash.1vXNdBsk.WpaMxxPQ.dpuf


ŘEV KAINU - SEVEN PDF Tisk Email

Jihočeské instrumentální rockové trio už dvanáct let na scéně vede cílevědomý a talentovaný kytarista Honza Kirk Běhunek, který se už propracoval i do katalogu firemních hráčů renomované značky Ibanez. To se u našince jen tak nestává a dokazuje to výjimečné Honzovo postavení v lize evropských kytaristů. Hrají styl, který by se dal pojmenovat jako Instrumental progressive rock a v jejich projevu se mísí prvky jazzu, funky, rocku, heavy metalu i blues. Ale hlavním rysem kapely je především heavy rock na základech propracované rytmiky basy s bicími a nadstavbou všeobjímající , barevné a dokonale promyšlené Běhunkovy hry na několik luxusních 6 nebo 7strunných Ibanezů.  Pokud se na koncertě zaposloucháte do jejich muziky, strhne vás natolik, že po chvíli si ani neuvědomíte absenci zpěvu! Na kontě mají čtyři  alba, jeden 2CD výběr a DVD live, přičemž na posledním Light Of Souls (2007) jakoby ubrali ze svého výhradně instrumentálního přesvědčení a přeci jen pozvali zpěváky. A to ne leda jaké –spolu s dalšími třeba Kamila Střihavku nebo Honzu Toužimského (Arakain). Nadstandardní kvalitu kapely potvrzuje i osobnost německé metalové divy Doro Pesch, která se Seven několikrát vystoupila a je i kmotrou jednoho z alb. Mottem – stačí, když posluchači mají stejnou radost a pocit ze hry jako my – dávají jasně najevo, že nehodlají ustoupit komerčním tlakům a budou radši nabízet kvalitu pro radost než lacinou líbivost na první poslech. A to je dobře, protože nám nenechají snižovat měřítka kvality dle naší úlisné mediální scény a dávají posluchači možnost vidět/slyšet, že i v Česku umíme hrát světově! Neměli byste u toho chybět!

http://www.sevencz.com/

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

stran(a) 10 z 15

Hledat:

Následující akce: